„Ve chvíli, kdy utichne vnitřní hluk, se rozprostře ticho.
A v tom tichu se nám zjeví to nejdůležitější – pravda o nás samých.“

O filozofii jógy bylo napsáno mnoho. Najdeme v ní hluboké texty, duchovní vhledy i praktické cesty.
Nabízím vám zde jen malý průřez – jemné zastavení, které může sloužit jako inspirace nebo pozvání k vlastnímu hledání. Protože ta nejdůležitější cesta je stejně vždy v nás.

ॐ

Filosofie jógy

Slovo „jóga“ samo o sobě pochází ze sanskrtského kořene „yuj“, což znamená spojit dohromady, sjednotit.
Filozofie jógy nevznikla najednou, ale postupně – jako hluboká zkušenost lidí, kteří hledali vnitřní mír, smysl a porozumění. Kořeny jógy sahají tisíce let zpátky do starověké Indie. Nalézáme je v textech, jako jsou Védy, Upanišady, Bhagavadgíta nebo Jógasútry. Každý z těchto pramenů nabízí jiný pohled – duchovní, filozofický nebo praktický. A přesto se zdá, že všechny míří stejným směrem: k tomu, co je za slovy. K tichu, k přítomnosti, k vědomému bytí.

Jóga není jednotná ve formě, ale v podstatě. Existuje mnoho škol a přístupů – dynamických, meditačních, oddaných, jemných – a přesto ve své hloubce mluví o tomtéž: o vnitřní svobodě. O stavu, kdy nejsme vláčeni myšlenkami, touhami a strachem. O stavu, kdy prostě jsme.

Jedním z tradičních způsobů, jak tuto vnitřní cestu uchopit, je tzv. osmidílná stezka (aṣṭāṅga yoga), jak ji popsal mudrc Pataňdžali ve svých Jógasútrách. Nejde o návod „k osvícení“, ale o propojený, přirozený proces, který začíná v běžném životě a může vést až k hlubokému tichu uvnitř. Tělo, dech, mysl, soustředění, klid…
Každý stupeň nás jemně ladí k sobě.

„Yogaś citta-vṛtti-nirodhaḥ“ – Jóga je zastavení pohybů mysli. (Sútra 1.2)

Tím Pataňdžali vyjádřil, že pravá podstata jógy není v ásanách, ale v tom hlubokém vnitřním klidu, kdy mysl přestane vířit – a my poznáme, kdo skutečně jsme.

ॐ

Osm stupňů jógy

(podle tradice Aṣṭāṅga jógy, jak ji popisuje Pataňdžali)

Osmidílná stezka není návodem k dosažení cíle, ale mapou vědomé cesty. Můžeme se po ní pohybovat volně – zastavit se, vrátit, nebo jít dál. Každý stupeň se přirozeně prolíná s ostatními. Vše souvisí – tělo, dech, mysl, srdce i to, co nás přesahuje.

1. Yama – vztah ke světu

Yamy jsou etické principy – něco jako vnitřní kompas v tom, jak se chováme ke světu kolem nás.
Nejde o zákazy, ale o výzvy k vědomému, laskavému a ohleduplnému žití.

• Ahimsa – nenásilí
  Laskavost ve slovech, myšlenkách i činech. K druhým i k sobě.
• Satya – pravdivost
  Upřímnost nejen k ostatním, ale i k sobě. Odvaha být tím, kým jsme – bez přetvářky, s pokorou.
• Asteya – nekradení
  Nejen věcí – ale i času, prostoru, energie. Učit se žít s respektem.
• Brahmacharya – zdrženlivost
  Vědomé zacházení se svou energií, silou, pozorností.
• Aparigraha – neulpívání
  Schopnost pustit. Odevzdat. Vytvořit prostor pro nové.

Yamy jsou každodenní praxe – jak jednáme, mluvíme, reagujeme.
Nejde o dokonalost, ale o snahu žít vědomě.

2. Niyama – vztah k sobě

Niyamy vedou naši pozornost dovnitř – k tomu, jak se k sobě chováme, jak o sebe pečujeme, jak s láskou kultivujeme svůj vnitřní svět.

• Shaucha – čistota
  V těle, prostoru i myšlenkách. Uklízení nejen venku, ale i uvnitř.
• Santosha – spokojenost
  Přijetí toho, co je. Schopnost cítit „dost“ i v nedokonalosti.
• Tapas – vnitřní oheň
  Odvaha vytrvat, neztratit směr. Oheň, který nás jemně pohání.
• Svadhyaya – sebepoznání
  Studium sebe sama, reflektování, ptaní se: „Kdo jsem, co potřebuji?“
• Ishvarapranidhana – odevzdání se
  Důvěra ve vyšší vedení. Schopnost pustit kontrolu a nechat věci plynout.

Niyamy jsou jemná každodenní péče o naši vnitřní krajinu.
Jsou jako semínka, která zaléváme s trpělivostí.

3. Asana – tělesná praxe

Ásany jsou známé jako fyzické pozice, ale jejich pravý význam je mnohem hlubší.
Učí nás stabilitě a pohodlí – nejen na podložce, ale i v životě.
Pohyb nás spojuje s tělem, pomáhá nám ztišit mysl a ukotvit se v přítomném okamžiku.

„Sthira sukham asanam“ – pozice by měla být stabilní a příjemná.

4. Pranayama – dech

Pránájáma je umění vědomého dechu – práce s životní energií (pránou).
Dech je bránou mezi tělem a myslí. Skrze něj můžeme utišit nervový systém, rozšířit vědomí a propojit se s hlubšími vrstvami bytí.

Dech je nejbližší učitel přítomnosti.

5. Pratyahara – stažení smyslů

Pratyahara nás učí vnímat svět bez toho, abychom jím byli pohlceni.
Je to jemná schopnost obrátit pozornost z vnějšího světa dovnitř – naslouchat tělu, dechu, myšlenkám i tichu.

V tichu uvnitř sebe začínáme slyšet to, co je skutečně důležité.

6. Dharana – koncentrace

Schopnost soustředit se na jeden objekt, dech, slovo nebo obraz.
Je to trénink mysli, která se často rozbíhá do minulosti či budoucnosti.
Když se naučíme být plně u jediného bodu, rodí se vnitřní klid.

Když zůstaneme s jednou věcí, zklidní se v nás celý svět.

7. Dhyana – meditace

Dhyana je přirozený tok pozornosti bez přerušení. Není to technika, ale stav bytí. Nepotřebuje úsilí, jen důvěru.
V meditaci se neoddělujeme od světa – naopak, prohlubujeme spojení se sebou i se vším kolem.

Sedíme. Dýcháme. Vnímáme. A to stačí.

8. Samādhi – stav jednoty

Samādhi je stav, kdy se tok myšlenek ztiší natolik, že se mysl stane průzračnou – a my můžeme zahlédnout svou pravou podstatu. Není to výkon ani cíl, ale dar – přichází jako důsledek odevzdání, bdělosti a zralosti na vnitřní cestě. A i když je tento stav často popisován jako „vrchol“, neznamená to, že všechno ostatní je méněcenné.

Každý krok na cestě – od etických principů po dech – je sám o sobě součástí jednoty.

ॐ

Tato stezka není lineární. Každý den se pohybujeme mezi jednotlivými stupni – někdy setrváme v ásaně, jindy nás pohltí ticho meditace. Někdy se učíme nelpět. Jindy jen dýcháme.

Jóga není jen cvičení. Je to životní cesta – postupné ladění se na to, co je skutečně podstatné.
Je to umění být. Umění žít vědomě, s otevřeným srdcem a vnitřním klidem.

ॐ