„Mezi nádechem a výdechem je ticho. V tom tichu se nachází duše.“

Ve svých lekcích ho často zmiňuji – je naším průvodcem. Ukazuje nám, kdy jdeme za své hranice, kdy se naše mysl zatoulala jinam. Jakmile se k němu vědomě vrátíme, jsme opět tady – tady a teď. Provází nás od prvního nádechu až po ten poslední, tichý a věrný, i když mu většinou nevěnujeme pozornost. A přesto – když se mu rozhodneme naslouchat, dokáže být tím nejjemnějším, ale i nejsilnějším nástrojem sebeléčení.

Je jako vlna – přichází, odchází, nese nás a učí nás plynout. Dovoluje nám odevzdat se rytmu života. Vědomé dýchání nás učí zastavit se, vrací nás z hlavy do těla, z neustálého přemýšlení do prožívání. Je bránou k hlubšímu vnímání sebe sama i světa kolem nás a díky němu můžeme ovlivnit nejen své emoce a stav mysli, ale i nervový systém, trávení, spánek nebo imunitu.

Když jsme v napětí, dech se zrychluje. Když jsme v klidu, plyne lehce a tiše. A když mu začneme věnovat pozornost, začneme měnit nejen svůj dech, ale i způsob, jakým prožíváme život.

V jógové tradici je dech víc než jen fyziologický proces – je to prána, životní energie. Každý nádech je naplněním, každý výdech odevzdáním. Učí nás, že nic netrvá věčně, že vše přichází a odchází, a že v každém konci je nový začátek. V této jednoduchosti se skrývá moudrost, která přesahuje slova.

Když se zastavíme a vnímáme, stáváme se svědky svého vlastního bytí. Ticho mezi nádechem a výdechem je prostor, kde se rodí přítomnost – prostor, kde není potřeba nic měnit, jen být. Dech je naší přirozeností. Zkrátka se děje. Nemusíme ho ovládat, nemusíme se o něj starat – a přesto nás drží při životě. Práce s ním začíná ve chvíli, kdy si ho uvědomíme a navážeme s ním vztah. Vědomě dýchat celý den není reálné, ale i pár okamžiků denně může změnit mnoho. Zastavit se. Všimnout si. Třeba právě teď.

ॐ